Pro svůj první příspěvek na blogu jsem se rozhodla volně parafrázovat článek mé kolegyně o duševním zdraví. Proč? Protože duševní zdraví je nedílnou součástí zdraví celkového. Protože nestačí, abychom byli zdraví tělesně, ta druhá část by nám chyběla. A do třetice – protože můžeme být přiměřeně zdraví duševně, i když jsme nemocní tělesně a nemoc nás trápí.
Vícero psychologů se shodne na tom, že být duševně zdravý znamená schopnost milovat a pracovat, vidět v životě smysl a prožívat uspokojení. Pojďme se podívat na to, jak to vidí jedna z nich, Nancy McWilliams, americká psycholožka. Co tedy patří k dobrému duševnímu zdraví?
1. Schopnost milovat druhého takového, jaký je, s jeho dobrými stránkami i s jeho chybami. Nemluvíme zde o extrémech, kde jeden druhému ubližuje, ale o tom, že v běžném vztahu se nesnažíme druhého nacpat do naší představy o tom, jaký by měl ideálně být.
2. Pracovní uplatnění. Nejde jen o práci ve smyslu zaměstnání, jde o jakoukoliv činnost, která přináší něco mně i druhým a dává mi smysl a uspokojení.
3. Hravost. Ano, možná pro někoho překvapivě, umět si hrát i v dospělém věku je moc důležité. Samozřejmě, že hra se od dětství do dospělosti trochu mění, ale hraní deskových her, sbírání čehokoliv, tvoření, pouštění vláčků, to vše jsou činnosti, které nám přinášejí další kousek duševního zdraví.
4. Schopnost důvěřovat druhým. Ať jsme měli s druhými lidmi v minulosti zkušenost jakoukoliv, nemusí nám to bránit nadále lidem věřit a kazit nám naše vztahy. Někdy je to těžké, ale vždycky je to možné. Někdy nám to pomůže „přenastavit“ člověk, který opraví naši špatnou zkušenost, nebo se dá na přenastavení pracovat třeba v terapii.
5. Vědomí kontroly nad vlastním životem. Někdy s námi život doslova vláčí, nemáme na výběr, zasáhne vyšší moc. Ale vždycky je možné postavit se znova na nohy. Netvrdím, že vždycky se hned domůžeme pomoci zvenku, ale když i na ten pouhý pokus rezignujeme, když si řekneme, že nedokážeme nic ovlivnit, nepomůže nám nic.
6. Stálost self, našeho vnitřního já. To je náš sebeobraz, to jak sami sebe vnímáme a vidíme a jak v tom zůstáváme stálí. Můžeme se měnit, prožívat vnitřní problémy, ale přesto stále zůstáváme sami sebou a vnímáme se tak.
7. Dobrý kontakt s realitou včetně vcítění se do pocitů druhých. Jsme-li si sami sebou jistí, zvládáme lépe i nároky okolí. Člověk, který si sám sebou není jistý, vnímá všechny změny jako hrozby a může se snažit se jim vyhýbat a neřešit je. Se stejnou jistotou se můžeme vcítit do pocitů ostatních a zkusit si představit, že se mohou cítit jinak než my, že mají jinou zkušenost a třeba jiné vnímání světa.
8. Sebeúcta, na kterou se můžu spolehnout a tolerance ke svým myšlenkám a pocitům. Stejně jako bychom měli být schopní brát druhé takové, jací jsou, měli bychom tak brát i sebe se svými silnými a slabými stránkami. Měli bychom akceptovat i své chyby a omyly, nenechat se jimi zastrašit.
V originálním článku se dočtete ještě o dalších aspektech duševního zdraví. Ale přece jen je toto blog Klubu cystické fibrózy, takže v příštím článku si povíme o tom, jak konkrétně nám tyto body mohou být užitečné, když v životě zápasíme s chronickým onemocněním.
Zdroje: http://psychoanalyzadnes.cz/2016/06/06/co-je-dusevni-zdravi/
