HVĚZDY JSOU VIDĚT, AŽ KDYŽ SE SEŠEŘÍ
Michaela Žemličková žije a tvoří v Českých Budějovicích. Používá klasický způsob kresby perem a štětcem. V jejich dílech převažuje černá a bílá, nevyhýbá se ani barevným kombinacím propojením perokresby s akvarelem — fascinuje ji figurální tvorba.
Vaše díla, vytvářená metodou „jedním tahem“, jsou fascinující ve své jednoduchosti a preciznosti. Jak jste objevila tuto techniku a co vás na ní nejvíce přitahuje?
Děkuji Vám za otázku. Zpočátku bylo pro mne velmi těžké takzvanou metodu „jedním tahem“ zvládnout “ jedním dechem“ :-). Dnes už ji ovládám s lehkostí, i když vyžaduje plné soustředění a přesnost. Dýchám spokojeně i při více tazích :-). Práce s perem a štětcem mě vždycky přitahovala svou jednoduchostí i složitostí zároveň – vyjádřit myšlenku a obsah.
Metoda „jedním tahem“ vyžaduje dokonalou soustředěnost a přesnost. Co pro vás tento proces představuje – je to druh meditace, nebo naopak vyžaduje napětí a koncentraci?
Je to zvláštní kombinace obojího. Na jednu stranu se jedná o proces, který mě uklidňuje a pomáhá mi relaxovat, na stranu druhou vyžaduje maximální soustředění, téměř jako meditace.
Používáte kontrast černé a bílé ve své tvorbě. Co pro vás tato barevná kombinace znamená? Je to symbolická volba, nebo je pro vás černá a bílá především estetický prvek?
Černá a bílá pro mě znamená čistotu a minimalismus, který mě fascinuje. Tato kombinace umožňuje divákovi soustředit se pouze na formu a tvar, bez rušení barvami. A vzhledem k tomu, že divák není veden barvou, ale formou tvaru, neodvádí pozornost od formy ani tvaru linky, která vede oko pozorovatele. Skrze jednoduché linie vyjadřuji emoce. Vyprávím o ženskosti, eleganci, něze, jemnosti, vášni.. Když jsem se poprvé dostala k peru, štětci a černé tuši…zamilovala jsem se a už jsem jí přes 25 let věrná.
Pocházíte z umělecké rodiny? Váš bratr František Postl je sochař a spisovatel. Jaké to bylo sdílet domácnost plnou tvůrčí energie? Jakým způsobem vás vaše rodina ovlivnila?
Z umělecké rodiny nepocházím, ale vzhledem k tomu, že bratr je sochař, tak se pravděpodobně nějaké umělecké geny v našem rodě asi skrývaly. Bohužel nikdo z našich předků neměl tu možnost a podmínky je dále rozvíjet. To se podařilo úplnou náhodou až nám s bratrem. Myslím si, že naše tvůrčí energie se vzájemně podporuje a obohacuje.
Jaká je vaše největší inspirace – lidé, prostředí nebo třeba vnitřní emoce? Co vás vždy přivede k novým nápadům?
Mou primární inspirací jsou vnitřní emoce, myšlenka, alegorie. Malování je pro mne pocit radosti a hlavně potřeby. Je to nekonečný příběh a pro mě zázračný lék.
Vaše dílo bude součástí charitativní aukce na podporu nemocných cystickou fibrózou. Co vás inspirovalo k tomu, že jste se rozhodla do aukce zapojit?
Pomoci slabším nebo nemocným je pro mne nejsmysluplnějším lidským činem a jak přispět těm, kteří to nejvíce potřebují. To mě motivovalo k tomu, abych se do aukce zapojila. Je to smysluplná cesta, jak přispět těm, kteří to nejvíce potřebují.
Když přijdou chvíle tvůrčí krize, jak se s nimi vypořádáváte? Máte nějaké techniky, které vám pomáhají vrátit se zpět do flow?
Pro mne samotnou je až neuvěřitelné, ale tvůrčí krizi jsem nikdy nezažila. Naopak mám “ krizi“ pouze z nedostatku času, že nestihnu vytvořit vše, co mě napadá a co bych si vytvořit moc přála :-). Z každé cesty mimo domov už se těším na svůj klid u stolu, kávu s mlékem a medem a čistý list papíru. Pokud by snad nějaká forma tvůrčí krize přišla, těší mne, že jsem díky své práci mohla malinko pomoci . Poznala jsem spoustu zajímavých a hodných lidí, s mnoha z nich jsme přátelelé a bez kterých bych si už svůj život nedokázala představit.
Co vás nejvíce baví, když zrovna nepracujete? Máte nějaké koníčky, které vás dobíjejí?
Mým největším koníčkem je rodina a přátelé a vše co je s nimi spojené. Mám ráda naši velkou zahradu, mám ráda domácí i pracovně-zahraniční výlety s mým mužem. V březnu za pomoci mé kamarádky jsme otevřely galerii ve Švýcarsku. Miluji tanec, hudbu, plavání, procházky, tenis..Chodíme s holkama pravidelně cvičit s trenérkou. Občas mě vezme můj muž na golf.
Co byste vzkázala mladým umělcům, kteří teprve hledají svůj styl? Jakou radu byste jim dala na jejich tvůrčí cestě?
Nevím, zda si mohu dovolit někomu radit. Měli by se nebát jít svou vlastní cestou, ať už rozvíjejí nový styl nebo pokračují v tradici. Vlastní styl je zrcadlem osobních zkušeností a měřítek autora, jeho způsobu kompozice, charakteristickým stylem, myšlenkou, tematikou, barvami. Ale nejdůležitější je, když do toho, co milují dají své srdce, tak vše, co vytvoří bude mít duši. A pokud chtějí být lepší, než ostatní, musí tomu dát víc, než ostatní. Jen v umění někdy platí, že hvězdy jsou vidět, až když se sešeří.
Zaujal vás rozhovor s Michaelou Žemličkovou? Její obrazy, které nám věnovala do naší online aukce můžete najít v katalogu „Naděje v obrazech„.
Portál aukce se otevírá již tento pátek 8. 11. v 9 hodin.
