TRPĚLIVOST, TVRDÁ PRÁCE A VNÍMAVOST SVĚTA KOLEM SEBE!
Dnes vám přinášíme výjimečný rozhovor s uznávanou sochařkou Šárkou Radovou, jejíž díla spojují jemnost s hlubokou symbolikou. Šárka nás nechala nahlédnout do svého tvůrčího procesu, do světa inspirací i výzev, které jsou s uměleckou cestou spojeny.
Ponořte se s námi do světa, kde každý kousek hmoty získává svůj vlastní život.
Vaše práce často kombinuje keramiku a sochařství. Jak jste se dostala k tomuto specifickému uměleckému vyjádření? Co vás na keramice fascinuje?
Během střední školy jsem pochopila, že chci být sochařkou. Vyrůstala jsem v uměleckém prostředí keramiků, hlína pro mne byla dostupná a vyjadřovala jsem se modelováním mnohem raději než kresbou a malbou. Vystudovala jsem na Umprum keramický obor, kde jsme se věnovali také designu užitkového porcelánu. I to bylo zajímavé a přínosné. Podle nás, kteří se věnujeme práci s keramickým materiálem, není správné dělit výtvarníky podle materiálu, ale podle toho co dělají. Tedy na designery, sochaře, hrnčíře – umělecké keramiky apod. Když si přečtu v galerii pod glazovanou keramickou sochou Oto Guttfreunda „patinovaná pálená hlína“, nevím, jestli se mám smát, nebo zlobit. Na keramice mne fascinuje právě to, je rozprostřena do všech koutů výtvarného umění od k prastarého řemesla k malbě přes sochařství až třeba k architektuře.
Jak vypadá váš tvůrčí proces? Začínáte s jasnou vizí, nebo se postupně necháváte inspirovat hmotou a tvarem?
Ano, tak jak říkáte, začínám s určitou vizí, která se ale někdy velmi mění a posunuje, protože nejdůležitější je kompozice, proporce. Jiné vyjádření potřebuje velká socha, jiné drobná plastika. Kreslím nápady, ale dokončuji až v materiálu.
Když pracujete na novém díle, jak důležitá je pro vás intuice? Řídíte se více svými pocity, nebo technickou stránkou?
Abych pravdu řekla, nedokáži to přesně specifikovat. Pro mne je nejdůležitější nápad, kterým vyjadřuji svou reakci na okolní dění a život. Intuice možná někdy zahraje svou roli, ale nespoléhám se na ni. Člověk si musí vše „odpracovat“. Prožít, vyzkoušet, chybovat, nalézat a pak teprve může spoléhat, že snad něco vymyslí.
Jaká byla pro vás zatím největší výzva ve vaší umělecké kariéře a jak jste ji překonala?
Každá výstava je určitá výzva, protože nemá cenu věnovat tolik času a námahy spojené s výstavou bez představy, že to bude ta moje „nejlepší“. Ale v pravdě nejnáročnější jsou realizace v architektuře. Například v roce 1982 porcelánová stěna u školky v Benešově a zejména porcelánová stěna v průčelí říčanské školy Magic Hill „Cesta ke vzdělání, která vznikla před pěti lety.
Vaše dílo bude součástí charitativní aukce na podporu lidí s cystickou fibrózou. Co vás vedlo k rozhodnutí zapojit se do tohoto projektu?
Myslím si, že my, kteří jsme zdraví, a tedy to máme v životě jednodušší, bychom si měli všímat těch lidí, kteří mají těžší osud a je-li to možné, pomoci. Mnohem více práce odvádějí ti, kteří charitativní akce pořádají, to je ta hlavní pomoc. Věnovat nějaké dílo je maličkost.
Můžete nám přiblížit, jaké dílo jste se rozhodla do aukce věnovat? Má pro vás osobní nebo symbolický význam?
Věnovala jsem plastiku „Setkání“. Symbolizuje pokus o dohodu a sjednocení. Pochází z mého dlouhého figurativního období, kdy jsem sledovala a zobrazovala chování a jednání lidí – davů tak trochu neosobně či z ptačí perspektivy.
Jak důležité je pro vás, aby vaše práce měla dopad nejen estetický, ale i společenský?
Pro mne je to důležité, nedovedu si představit, že bych celý život tvořila jen dekorativně.
Kdy jste si poprvé uvědomila, že chcete být sochařkou a keramičkou? Byla to postupná cesta, nebo vás k tomu přivedl nějaký zásadní okamžik?
Měla jsem v dětství a mládí různé představy atraktivního povolání, ale včas jsem se rozhodla, že budu dělat to, co mně nejvíc sedí.
Máte nějaké rituály nebo zvyky, které vám pomáhají při tvoření?
Nemám.
Kdybyste měla neomezený čas a prostředky, jaký sochařský projekt byste chtěla realizovat? Máte nějaký vysněný projekt, který zatím čeká na realizaci?
Zúčastnila jsem se několika soutěží o realizaci sochy či pomníku do exteriéru, které probíhaly především v Brně, ale žádný jsem nevyhrála. Zejména Edisonova socha u Mahenova divadla mi sedla a myslím, že by tam vypadala dobře. V Praze poslední dobou vznikají nesmyslné sochy bez soutěží, ke škodě všech. Vysněný projekt mám, ale nechci o něm mluvit.
Jaká je vaše rada pro mladé umělce, kteří se snaží prosadit v uměleckém světě?
Mladým umělcům bych přála především, aby vzrůstal zájem o výtvarné umění, aby lidé nakupovali jejich díla, pak teprve se budou moci plně věnovat tvorbě bez vedlejších povolání, jak je to dnes běžné. Protože moje rada je prostá – trpělivě a tvrdě pracovat, vnímat svět kolem sebe a snažit se přinést něco nového. Hodně štěstí.
Šárka Radová se účastní charitativní aukce Naděje v obrazech. Tento projekt shromažďuje díla od českých umělců s cílem získat finanční prostředky na podporu pacientů s cystickou fibrózou. Díla, včetně Radové, zde můžete dražit až do 18. listopadu 2024.
