Říjnový příběh z kalendáře: Markéta: „Možná to byla naivní víra… ale vyšlo to. A dnes mám naději.“

Říjen přináší proměny a připomíná, že i po náročném období může přijít nová naděje. Markéta si prošla chvílemi, kdy nevěděla, co ji čeká. Pak ale přišla nová léčba, která změnila nejen její zdravotní stav, ale i pohled na život.

„Byly chvíle, kdy to bylo opravdu strašidelné. Nevěděla jsem, co bude. Kam to celé směřuje.“ Nejtěžší pro Markétu bylo období, kdy byla na transplantační listině. Strach byl všudypřítomný, přesto věřila, že všechno zvládne. „Možná jsem byla naivní. Ale mně ta naivita zachránila naději. A nakonec – i život.“

S novou léčbou přišla úleva a především vědomí, že má před sebou budoucnost. Dnes se cítí sebejistější a silnější. Může fungovat mezi zdravými lidmi jako jedna z nich a její diagnóza na ní není vidět. „A to je pro mě obrovské plus. Ne kvůli okolí. Ale kvůli tomu, že si ji nemusím pořád připomínat.“

Cystickou fibrózu nikdy nevnímala jako nepřítele. Je součástí jejího života, i když dnes je díky léčbě její každodenní realita lehčí. Změnil se také její pohled na to, co znamená žít naplno. „Být tady a teď. Nešidit se. Nedržet se zpátky. Neřešit ‚co kdyby‘.“ Právě v tom dnes Markéta nachází svobodu – prožívat život takový, jaký přichází, a neodkládat ho na někdy.

Ostatním ženám, které právě procházejí těžkým obdobím, posílá jasný vzkaz: „Nikdy se nevzdávejte. Nikdy.“

A co by si přála, abyste si odnesli z jejího příběhu? Jediné slovo: NADĚJE. Protože i když člověk někdy neví, co ho čeká, může přijít chvíle, která změní úplně všechno.