Speciál očkování (1. Díl): Prof. Peter Šebo: “MUDr. Google je nejhorší lékař.”

V době, kdy internetovým prostředím víří miliony informací ve vyhlédávačích i v umělé inteligenci je důležité věřit především lékařům. Proč? A které mýty ohledně očkování jsou z pohledu medicíny vysloveně nebezpečné (nejen) pro lidi s cystickou fibrózou? Na to odpovídá Prof. Ing. Peter Šebo, CSc., přední český mikrobiolog a molekulární biolog

Pane doktore, vstupujeme do podzimního a zimního období, které je tradičně spojené s nárůstem respiračních onemocnění. Kolem očkování však v populaci stále koluje obrovské množství polopravd a dezinformací. Když se podíváte na nejčastěji tradované mýty, který považujete za nejrozšířenější a který za nejnebezpečnější?

Je velmi těžké vybrat jeden jediný nesmysl, protože tvořivost dezinformační scény je bohužel obrovská. Pokud bych ale měl jmenovat ten nejrozšířenější mýtus, je to představa – zejména mezi rodiči malých dětí –, že očkování nepřirozeně přetěžuje imunitní systém. To je z imunologického hlediska naprostý nesmysl. Když si malé dítě na hřišti odře koleno a rána mu trochu zahnisá, jeho imunitní systém musí reagovat na obrovskou antigení nálož z okolního prostředí. Ve srovnání s tím, s čím se dětský organismus běžně potkává v prostředí a co v ráně kvasí, je vakcína obsahující přesně definované podjednotky mikroorganismů pouhou kapkou v moři.

Druhým častým argumentem odpůrců očkování bývá složení vakcín. Lidé často straší přítomností tzv. toxicikých látek.

Ano, to je další extrémně nebezpečný mýtus. Lidé si přečtou různé alarmující články na sociálních sítích nebo v diskusních fórech, vycházející například z knih typu ‚Doba jedová‘, a získají pocit, že vakcíny obsahují nebezpečné jedy. Často se poukazuje na hliníkové soli. Přitom hlinité soli (jako je hydroxid hlinitý) slouží jako adjuvantia – tedy látky, které zvyšují imunitní odpověď. Ve vakcíně jsou tyto látky přítomny v mikroskopickém množství, v řádu jednotek miligramů či tisícin gramu. Když si dáte salát nebo zeleninu, přijmete v potravě mnohonásobně vyšší množství hliníku denně. Tvrzení, že tyto látky ve vakcínách jsou pro tělo toxické nebo nebezpečné, je z vědeckého pohledu úplná hloupost.

Často se také setkáváme s názorem, že je lepší nemoc ‚přirozeně prodělat‘, protože to prý imunitu posílí lépe než ‚umělé‘ očkování.

Tento přístup je extrémně riskantní hazard. Cílem očkování je připravit a ochranně natrénovat imunitní systém předem, aby člověk při setkání s patogenem neprocházel těžkým průběhem onemocnění a nedošlo k trvalému poškození zdraví. Mnoho patogenů navíc imunitní systém cíleně manipuluje a oslabuje. Prodělání přirozené infekce rozhodně nezaručuje celoživotní ani dokonalou imunitu – podívejme se například na černý kašel (pertusi), nebo chřipku, u které se virus chřipky neustále mění. Riziko závažných komplikací po přirozeném prodělání nemocí je nesrovnatelně vyšší než po očkování. U spalniček může jedno z tisíce nakažených batolat po pár letech zemřít na neléčitelné neurodegenerativní onemocnění (SSPE), u příušnic hrozí záněty mozkových blan, varlat či trvalé poškození sluchu. Spoléhat na ‚přirozenou imunitu‘ získanou těžkou nemocí je šílenství.

Zaměřme se nyní na specifickou skupinu pacientů, například na lidi s chronickým onemocněním, jako je cystická fibróza. Pro ně jsou respirační infekce obzvlášť hrozbou. Jak je to u nich s očkováním?

Pro pacienty s cystickou fibrózou nebo jiným chronickým onemocněním dýchacích cest platí všechna tato pravidla dvojnásob. Jejich plíce a organismus jsou už tak těžce zkoušeny základním onemocněním. Jakákoli další respirační infekce pro ně představuje obrovské riziko výrazného zhoršení zdravotního stavu a urychlení progrese nemoci. U těchto pacientů by se z povinného ani doporučeného očkovacího kalendáře nemělo vynechávat vůbec nic. Naopak je nanejvýš žádoucí očkovací schéma rozšířit o všechna dostupná nepovinná očkování – především proti pneumokokům, meningokokům, chřipce a COVID-19. Vakcíny jsou dlouhodobě testovány na obrovských souborech očkovaných a jsou velmi bezpečné. Základním pravidlem v medicíně je ‚neuškodit‘ (primum non nocere) a vakcíny pro děti podléhají těm nejpřísnějším bezpečnostním kritériím.

Pokud rodič dítěte s cystickou fibrózou váhá nebo má obavy z vedlejších účinků, na koho by se měl primárně obrátit? Má konzultovat pediatra, nebo raději specialistu z centra pro cystickou fibrózu?

Specialisté v centrech pro cystickou fibrózu své pacienty znají detailně a mají hluboké odborné znalosti. Stejně tak praktičtí pediatři jsou v otázkách očkování velmi dobře erudovaní. Rodiče by se neměli obávat konzultovat oba. Hlavní je, aby se o očkování radili s kvalifikovanými lékaři, a nehledali ‚moudra‘ v anonymních internetových diskusích.

Co dospělí pacienti s cystickou fibrózou? Doporučil byste jim sezónní očkování proti chřipce a COVID-19?

Jednoznačně ano. Sezónní respirační infekce se v populaci šíří velmi snadno, zvláště pokud lidé žijí v domácnosti s dětmi, které navštěvují školy či školky. Dospělý pacient s cystickou fibrózou by se měl aktivně chránit očkováním proti všem sezónním respiračním nákazám každou sezónu. Je to ten nejjednodušší a nejúčinnější způsob, jak předejít vážným komplikacím.

Dnes se nacházíme v době, kdy lidé čím dál častěji zadávají své zdravotní dotazy do vyhledávačů nebo se ptají nástrojů umělé inteligence. Jak k tomuto fenoménu ‚doktora Googlu‘ přistupovat bezpečně?

To je velký problém dnešní doby. ‚Doktor Google‘ nebo nekontrolované dotazy na umělou inteligenci mohou být velmi zrádné. Generativní modely jsou trénovány na obrovském množství dat z internetu, ale pokud z nich nejsou pečlivě vyfiltrovány bludy a balast, mohou vygenerovat odpověď, která zní sice přesvědčivě, ale je vědecky zcela nesprávná či přímo nebezpečná. Uživatel bez lékařského vzdělání nemá šanci poznat, co je pravda a co je pouhá halucinace algoritmu. Pokud pacient nebo rodič hledá odbornou radu, měl by vždy spoléhat na zdravý rozum a v první řadě důvěřovat svému ošetřujícímu lékaři. Když si jdete nechat opravit auto, taky s tím nejdete za kadeřníkem, ale svěříte ho automechanikovi. U očkování a lidského zdraví bychom měli postupovat úplně stejně.

Proč je vlastně vyvracení dezinformací o očkování tak náročné a připomíná často boj s větrnými mlýny?

Je to nesouměrný boj. Šarlatáni a dezinformátoři dokáží během jedné minuty vymyslet a vypustit do světa deset chytlavých lží. Vyvrátit takovou lež odborně, na základě vědeckých dat a klinických studií, však vyžaduje mnoho práce, sepisování elaborátů a podrobných vysvětlení. A než vyvrátíte jednu lež, dezinformátoři mezitím vychrlí dvacet dalších. Navíc se z dezinformací stal pro řadu lidí výnosný obchod. Šarlatáni budují svou popularitu na sociálních sítích, prodávají předražené nefunkční preparáty, píší senzacechtivé knihy a vybírají od důvěřivých lidí peníze. Bojovat proti tomu lze primárně apelováním na zdravý rozum, rozvíjením kritického myšlení a posilováním důvěry v kvalifikované zdravotníky a odborníky, kteří vycházejí z vědeckých dat (evidence-based medicine).

Kdybychom měli náš rozhovor shrnout do jednoho jasného poselství pro pacienty a veřejnost, jaké by bylo?

Očkování představuje jeden z největších a nejbezpečnějších výdobytků moderní medicíny, který zachránil miliony životů. Zvláště pro zranitelné skupiny pacientů – jako jsou lidé s cystickou fibrózou – je očkování klíčovým štítem, který chrání jejich zdraví a kvalitu života. Nenechme se manipulovat šarlatány na internetu a důvěřujme odborníkům, kteří medicínu studovali a věnují se jí celý život.

Vizitka odborníka: Prof. Ing. Peter Šebo, CSc.

Přední český mikrobiolog a molekulární biolog působící v Mikrobiologickém ústavu Akademie věd ČR, který se mezinárodně prosadil výzkumem bakteriálních toxinů, zejména z původce černého kašle (Bordetella pertussis), a vývojem vakcín. Vedle své vědecké práce a členství v prestižní Evropské organizaci pro molekulární biologii (EMBO) se zásadně zasloužil o rozvoj české vědecké infrastruktury jako zakladatel a první ředitel Biotechnologického ústavu AV ČR a iniciátor vzniku centra BIOCEV.

Projekt NW26A-NIVB je řešen s účelovou podporou Ministerstva zdravotnictví ČR v rámci Programu na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu na léta 2024–2030.