Stát se trojnásobnou maminkou je pro dospělou pacientku s CF Terezu Z. ještě víc než splněný sen. Její příběh ukazuje, jak zásadně může moderní léčba změnit každodenní život člověka s cystickou fibrózou – od náročného dýchání až po obyčejnou radost z výletů s dětmi.
Ještě před několika lety „hlásila“ Terezina spirometrie znepokojivou hodnotu 47. „To byl můj výchozí stav před léčbou,“ vzpomíná. Pak přišlo první velké překvapení – otěhotněla ještě před zahájením nové léčby. A právě těhotenství přineslo nečekanou změnu. „V těhotenství, překvapivě, moje spirometrie vystřelila nahoru. Po porodu se sice zase vrátila dolů, ale naděje zůstala. A s novou léčbou se všechno změnilo.“
Dnes je jejím největším štěstím rodina. Být mámou tří dětí znamená pro Terezu krásný splněný sen – znamená možnost prožívat obyčejné dny naplno. Vyrazit s dětmi na výlet, sednout na kolo – zkrátka přemýšlet alespoň z velké části stejně, jako jiné maminky, když plánují prázdniny. „Můžu jít do kopců, vyšlápnu schody bez zadýchání. Věci, které byly dřív náročné, dnes zvládám s lehkostí. To je moje největší životní štěstí. Jsem mámou tří dětí – a žiju s nimi naplno.“
Cesta ale nebyla vždy jednoduchá. Třetí těhotenství provázely komplikace a bylo ze všech nejnáročnější. Přesto na něj dnes vzpomíná především jako na období, které jí ukázalo, že má svoje hranice mnohem dál, než sama čekala. „Dalo mi to obrovskou vnitřní sílu. Vědomí, že zvládnu víc, než bych si kdy myslela.“
Nemoc dnes není tím, co určuje její život. Léčba se stala jeho běžnou součástí, ale prostor dostaly věci, na které by bylo jinak daleko těžší dosáhnout – velká rodina, pohyb a společně strávený čas. „Snažím se žít tak, jako by nemoc nebyla. Nepřipouštím si limity.“
Právě proto může být Terezin příběh povzbuzením i pro další pacienty, kteří přemýšlejí nad budoucností nebo rodičovstvím. Její vzkaz je jednoduchý a vychází z vlastní zkušenosti: „Nebojte se těhotenství. Jděte do toho. Dá se to zvládnout. A stát se mámou je ten největší dar, který vám může změnit celý svět.“
A co si přeje, aby lidé cítili při pohledu na její fotografii v červnovém kalendáři? „Přeji si jediné – abyste pocítili štěstí. Obyčejné, klidné, každodenní. To, které se skrývá v smíchu dětí, v slunci na nebi, ve vyjitých schodech bez nádechu bolesti.“
P. S. Už jste někdy měnili kalendář na zdi v půlce roku? 🙂 Příběhy z našeho charitativního Slaného kalendáře mají sílu inspirovat celoročně – a stále je k dostání v e-shopu Klubu cystické fibrózy.
