Doc. MUDr. Věra Vávrová, DrSc. získala státní vyznamenání

Je nám velkou ctí oznámit Vám, že  Doc. MUDr. Věra Vávrová, DrSc. získala státní vyznamenání za zásluhy o stát v oblasti vědy.

Moderátor Daniel Stach dlouhodobě informuje širokou veřejnost o vzácných onemocněních, tedy i o cystické fibróze. Níže shrnul velmi pěkně zásluhy paní docentky Vávrové.

Paní docentka Vávrová se o pacienty s cystickou fibrózou začala starat v květnu 1960. Zaváděla první testy a postupně i dostupné možnosti léčby. V jejím prvním roce, v tom roce 1960, měli na klinice 29 dětí s cystickou fibrózou, všechno kojence. Ani jedno z dětí nepřežilo. To byly její začátky. A vyhlídky na zlepšení byly v té době mizivé. Přesto v oboru zůstala a hledala cesty, jak pacientům pomoct. Tehdy jim chyběla spousta věcí – nejen proto, že se postupně díky práci vědců podařilo (a dál daří) najít nové možnosti, jak pomáhat nemocným, ale také kvůli komunistickému zlu, které tu vládlo. „Říkali jsme tomu „Vliv komunismu na vývoj cystické fibrózy,“ vzpomíná paní docentka Vávrová. Děti u nás neměly takovou léčbu, jako děti v západních zemích. Měly horší život a umíraly dřív.

Mj. potřebovaly lék, který (zjednodušeně řečeno) pomáhá vstřebávat potřebné živiny, aby děti nebyly podvyživené. Preparát, který pomáhal, vyvinuli v Holandsku, vzpomíná paní docentka: „Dozvěděla jsem se, že pánové z ÚV KSČ si ten preparát nechávají dovážet, aby tlumili dopady opulentních oslav.“ Jim pomáhal také s trávením, ale jinak. Domluvila se s magistrem, který ten dovoz zajišťoval, že část zásilky vždycky poslal dětem.

A ona dětem pomáhala nejen v nemocnici. V 80. letech pořádala letní tábory pro nemocné děti. Jejich maminky tam jezdily jako kuchařky nebo pomocné síly a říká: „Dodnes přetrvávají přátelství s některými těmi maminkami, i když jejich děti už ani nežijou.“

S dětmi si byla velmi blízko: „Ten vztah byl velmi úzký. Pak bylo ale samozřejmě daleko horší, když ty děti odcházely.“ Popisuje, jak moc jí pomáhalo, že ji manžel v její práci podporoval. Řadu nemocných dětí znal jménem a s některými se i setkal.

O pacientech s cystickou fibrózou říká, že děti jsou úžasný, že jsou hodnější než „normální“ děti.

Po revoluci se naštěstí možnosti léčby hodně změnily a to, co se děje v posledních letech je revoluce v léčbě, která přináší veliké posuny v kvalitě života lidí s nemocí, za kterou si vůbec – ani trochu – nemůžou.

Pustila se do práce, u které to nevypadalo na dobré konce. Desetiletí to nevypadalo na dobré konce. A ona stejně vytrvala. Dál a dál hledala cesty, jak pomoct.

Ona sama říkala v rozhovoru pro ČT: „Největší ocenění mé práce bylo, když mi Kamilka, která už dneska bohužel není mezi námi, napsala na Facebook, že jsem její milovaná babička.“